Seznamte se s učitelkou mateřské školy Veronikou Newkirk

1. Jsi původem z České republiky, ale posledních pět let jsi žila v USA. Co tě přivedlo zpět do Prahy? 

Cestovala jsem do USA již po ukončení vysoké školy, a právě tam jsem se poprvé seznámila s Montessori metodou a začala se ji učit. Zjistila jsem, že v Americe je většina stáží neplacených, a to byl impuls pro návrat do Evropy. Po pár letech jsme se opět vrátili do USA především proto, že moje tchýně byla nemocná. Poprvé jsem se tam odstěhovala za dobrodružstvím, ale později s dcerou mi chyběla má vlastní rodina. Funguje to u nás v rodině tak, že se stěhujeme tam, kde je nás potřeba nejvíce.

2. Jaký je největší rozdíl, který pozoruješ mezi českými a americkými dětmi? 

Věřím, že děti jsou prostě děti, že tu není žádný rozdíl. Když jsme byli v USA, ráda jsem potkávala lidi z mnoha různých kultur a tato zkušenost mě vedla k tomu, že si myslím, že děti na celém světě budují přátelství, komunikují a poznávají svět dohromady. Děti mají univerzální potřeby a moji zkušenost s tím, jak jim porozumět a jak je vést mohu využít kdekoliv na světě úplně stejně. 

3. Nejprve si získala magisterský titul z práva. Co způsobilo, že jsi tuto kariéru vyměnila za kariéru ve vzdělávání? 

Chtěla jsem být učitelkou již v dětství. Kvůli příjmům, které toto povolání přináší, mě v tomto ohledu rodina nepodporovala. Proto jsem podala přihlášku a byla přijata na právnickou fakultu. Mnoho jsem se na této škole naučila, ale práce v tomto oboru mě ničím neinspirovala, nebavila mě. Byla jsem rozhodnutá touto cestou dál nepokračovat, ale školu jsem dokončila.  Přestože jsem se dál věnovala vzdělávání, dokončení této školy mělo mnoho výhod zejména v době, kdy jsem vlastnila svou školu. Měla jsem díky tomu spoustu manažerských znalostí.

4. Máš za sebou zkušenost s výukou v několika amerických Montessori školách. Jsou nějaké rozdíly mezi Montessori školami v USA a v České republice?

Jedna věc mě velmi překvapila. Montessori v České republice se teď velmi rozšiřuje a je zde mnohem více příležitostí, než bývalo dříve. Jsou zde dvě tréninková centra –  jedno AMS a druhé AMI. 

5. Co jsi se naučila tím, že jsi vedla svou vlastní školu?

Naučila jsem se, jak dělat v podstatě vše od malých úkolů po velké. Školu jsem otevřela s přítelkyní a měly jsme velmi jasné plány, jak se bude rozvíjet. Skončilo to tak, že jsme všechno musely dělat samy.  Největší výzvou bylo nalézt ty správné lidi pro práci, kterou jsme dělali.  

6. Co je podle tvých zkušeností největší výhodou toho, když dítě navštěvuje Montessori školu oproti tradičním školám? 

Věřím, že dvěma největšími výhodami jsou, že se učíte mít zodpovědnost za to, co děláte a že se učíte myslet nezávisle. To je něco, co vás bude provázet zbytek života. Montessori materiály jsou vynikající a velmi důležitou součástí, ale tyto dvě věci jsou, dle mého názoru, klíčové.

7. Cítíš tu velký rozdíl mezi výukou dnes a výukou v roce 2005, když jsi začínala?

Nevím, jak moc se toho změnilo globálně, ale vnímám, jak moc jsem se změnila já. Získala jsem mnoho zkušeností a jsem si vědoma svých nedostatků a toho, kam mám směřovat svou energii. Myslím, že je to změna k lepšímu.

8. O jaké kariéře jsi snila, když si byla malá?  

Moje babička byla učitelka dějepisu a často mě učila vyprávěním příběhů. A tak jsem chtěla být učitelkou také, ale byla jsem přesvědčena k jiné variantě. Na druhou stranu si myslím, že učit na tradiční škole by mě také nebavilo, a proto tato cesta byla pro mě asi nejlepší. 

9. Jsi držitelkou diplomu od AMS – Early Childhood Montessori diploma. Proč ses rozhodla pracovat s dětmi právě v tomto věku (3–6 let)?

Vnímám tento věk jako základ. Děti v tomto věku mají obrovský potenciál a vyrostou opravdu hodně během těchto tří let. Baví mě pozorovat, jak se v tomto věku rozvíjí. 

10. Kdo nebo co tě nejvíce ovlivňuje?

To se během času mění. V době tréninku mě velmi ovlivnila jedna žena, která byla mým velkým vzorem. Dávala otázky, které mě nutili zkoušet návrhy a nabízet konstruktivní řešení. Její hlas slyším občas dodnes ve své hlavě a pomáhá mi. 

11. Jak vypadá tvůj život mimo IMSP? 

Mimo IMSP se nejvíc soustředím na výchovu svého osmiletého syna!  

12. Máš nějakou oblíbenou citaci? 

Nejsem si jistá, jestli je tento citát přímo do Marie Montessori. Phyllis Wallbank, který byl její student a blízký přítel, říkal, že Montessori neměla ráda svůj status celebrity a ztěžovala si “Já ukazuji na dítě a oni se koukají na můj prst." Parafrázovala tak rčení  “Je blázen ten, kdo se dívá na prst, jež mu ukazuje Měsíc.” Ať už je to jakkoliv, líbí se mi na tom, že rčení připomíná, že mám věnovat pozornost tomu, na co se soustředím.

Přečtěte si více o osnovách mateřské školy IMSP