První týdny ve školce. Jak ustát loučení?
Před dosažením věku dvou let prochází dítě sérií vývojových změn, díky kterým začíná potřebovat nové sociální prostředí. Ačkoliv rodiče pro něj zůstávají i nadále hlavní jistotou v jejich životě, potřebují děti v této fázi rozšířit své sociální obzory, dostat příležitost kontaktu s vrstevníky, a získat zkušenost společenské nezávislosti. Je to veliký a zásadní krok: děti se učí přechodně fungovat bez rodičů, v kolektivu kamarádů a učitelů.
DÍTĚ CÍTÍ VAŠE EMOCE
Nástup dítěte do mateřské školy bývá nezřídka daleko těžší pro rodiče než pro dítě samotné. Zatímco dítě se ve školce setkává s novými zkušenostmi, kamarády a činnostmi, rodiče se obvykle musejí vrátit do práce a k tomu velice často bojují s pocity viny, strachu a bolesti. Pokud se v takových pocitech poznáváte i vy, nebojte se přiznat si je, uznat jejich oprávněnost a vyhledat pomoc a podporu, ať už doma u partnera, od přátel, ale také od školy samotné.
Děti také dokážou velmi dobře vycítit skutečné emoce svých rodičů. Rychle pochytí a samy přejímají jejich váhání, nervozitu nebo stres. Proto je pro ně v náročných nebo nových situacích důležité vidět, že i jejich rodiče se cítí sebejistě a uvolněně, a že z nich mají radost.
Co tedy konkrétně dělat a čemu se naopak vyhnout?
V praxi to pro vás znamená zejména důležitost působit klidným a uvolněným dojmem. Když přivádíte dítě do mateřské školy, snažte se nepůsobit rozrušeně a nešťastně, a rozhodně se dítěti neomlouvejte, nebo ho nelitujte, že „už musí“. Nejlepší je prezentovat celou záležitost věcně a samozřejmě: „Mám tě rád a rád s tebou trávím čas, ale teď je třeba jít do školky. Já s tebou do třídy nepůjdu, ale vrátím se pro tebe později.“ Pokud má malé dítě hodně velký strach, může pomoci, když mu necháte s sebou něco svého: „Tady máš můj šátek, můžeš mi ho pohlídat a vrátit mi ho, až tě vyzvednu.“
Neváhejte a neodkládejte odchod kvůli tomu, že dítě pláče nebo je nešťastné. Nesnažte se s ním vyjednávat nebo slibovat, že „mu to vynahradíte“, a určitě nezůstávejte nebo se nevracejte, jestliže jste už řekli, že odcházíte. Tím vším bude vaše dítě jen o to víc zmatené a rozrušené. Pokud budete jednat sebejistě a klidně, dáte tím dítěti jasně najevo: „Vím, že jsi tady v bezpečí a bude o tebe postaráno, cítím se tu dobře a ty můžeš také.“ Mnoha dětem pomáhá zavést nějaký jednoduchý rituál, který budete opakovat každý den: objetí a tři pusy na rozloučenou, plácnutí, nebo cokoliv jiného, co se dítěti líbí a do čeho se zapojí.
Vyhněte se milosrdným lžím
Jednou z nejčastějších chyb, kterých se s dětmi často dopouštíme, jsou „milosrdné lži“, kterými se je snažíme utěšit. „Za minutku jsem zase zpátky“ nebo „Neodejdu úplně, budu sedět na chodbě.“ Mnohem lepší a ve výsledku užitečnější je namísto toho dítě naučit, že se může vždy spolehnout na to, co říkáte – i když by v tu chvíli raději slyšelo něco jiného. Stejně tak se nesnažte například „odplížit“, když se dítě zrovna nedívá. Tím, že se rozloučíte, můžete sice vyvolat pláč nebo protesty, zároveň ale posilujete důvěru a jistotu dítěte a investujete tak do budoucna.
Určitě nenuťte malé dítě, aby podávalo ruku, zdravilo nebo dokonce objímalo učitele, pokud samo nechce. Rozhodně nás to nijak neurazí! Pokud si s námi ráno podáte ruku a pozdravíte nás, i vaše dítě po vás časem rádo zkopíruje vaše jednání až bude samo připravené.
Chcete se dozvědět více? Přečtěte si náš další článek:
