Interview s učitelem, Greg McCrackenem
Jaké je tvé životní motto?
Když jsem byl mladý, můj tatínek mi říkával: „Vždycky dělej to nejlepší, co umíš.“ A podobně se snažím mít často na mysli: „Dělej, co umíš, tam kde jsi a s tím, co máš.“
Jak ses poprvé setkal s Montessori?
Jako mnoho jiných lidí jsem Montessori objevil díky svým dětem. Když jsem hledal školu pro mého syna, navštívil jsem Montessori školu, aniž bych o tom cokoli věděl. Moc se mi to líbilo, zejména způsob, jakým učitelé s dětmi jednali. Připadalo mi to milé a obohacující.
Později, když můj třetí syn měl nějaké problémy a já jsem pomáhal v jeho třídě, učitelé mi začali navrhovat, abych šel učit. S doučováním jsem začal již v 17, takže jsem učil dlouhou dobu před tím, než jsem nastoupil do třídy. Zjistil jsem, že mě to opravdu baví a že mě mají studenti rádi. Ale i přesto jsem váhal – zdálo se mi to jako obrovské břemeno – být zodpovědný za vzdělávání mladých lidí. Této velké zodpovědnosti jsem si neustále vědom, ale vím, že je tu způsob, jak to zvládnout.
Než ses stal Montessori učitelem, studoval jsi angličtinu a srovnávací literaturu. Co byl tvůj původní plán?
Získání titulu mi kvůli mým rodinným povinostem trvalo dlouho. Původní plán byl jít na postgraduální studium a učit na univerzitě tvůrčí psaní. To se ale změnilo. Používám, co jsem se na univerzitě naučil, a pracuji teď se staršími studenty.
Jak se učení venku stalo tvou vášní?
To bylo vždycky mezi mými zájmy. Vyrostl jsem na farmě. Lesy pro mě byly vždy bezpečným místem, kde jsem znovu získával energii, je to něco, co rád s dětmi sdílím. Výuka venku byla vždy trochu nad rámec té ve třídě, naštěstí lidé ve vedení škol, ve kterých jsem pracoval, vždy souhlasili. Vzdělávání venku je pro děti opravdu důležité – pro jejich duševní zdraví, klid. Má také prokázaný pozitivní účinek na kognitivní funkce lidí.
Máš pocit, že je tu rozdíl ve vzdělávání mezi dobou, kdy jsi začal učit, a tou dnešní?
Ano, cítím rozdíl. Když jsem začínal, děti byly více vnímavé k novým věcem. Nyní, nevím, z jakého důvodu, mi připadají, že už nemají takovou úctu, jako dřív. Možná je to proto, že mají ke všemu snadný přístup a máloco je tajemstvím. Já jsem jako učitel zůstal z velké části stejný. Snažím se být otevřený a vnímavý ke každému dítěti.
Jsi držitelem diplomu AMS Elementary I-II, co máš na žácích základní školy nejraději?
Konverzaci! Jsou na úrovni vývoje, kdy objevují a formují své vlastní myšlenky. To nabízí opravdové příležitosti jim s tím pomáhat, ne jim říkat, co si mají myslet. Já jsem to zažil v páté třídě se svým učitelem, panem Albertini, to byl učitel, který mě ovlivnil nejvíce. Zeptal se mě, co si myslím. Bylo to poprvé, co mi někdo dal takový prostor. A to je to, co se snažím já dávat svým studentům.
Co bys řekl rodičům, kdybys měl možnost s nimi sdílet něco ze svých životních zkušeností?
Buďte trpěliví. Pokud své děti podporujete, nabídněte jim lásku a vedení, včetně hranic, bude to dobré. Občas to bude boj, ale stres se bude postupně snižovat.
Jsi vášnivým cestovatelem, co to pro tebe znamená?
Já jsem nadšenec do historie, rád cestuji na různá místa a poznávam lidi a kulturu. Potkávám hodně lidí, kteří se stanou mými přáteli na pět minut. Bavíme se, hluboce, a pak si jdeme každý svou cestou. Opravdu mě baví pozorovat věci, které společně sdílíme. Nakonec všichni žijeme své životy tak, jak nejlépe umíme.
Jak vypadá tvůj život mimo IMSP?
Mimo IMSP se můj život točí okolo Joyce, cestování, hraní a poslouchání hudby, čtení, fotografování, filmu, umění a přírody.
Popiš se v deseti sekundách
Jsem někdo, kdo miluje učení se, ostatní lidi, poslouchání příběhů, lesy a přírodu, učení, hudbu a umění, procházky, cestování a poznávání nových míst. A také někdo, kdo tohle všechno chce sdílet s ostatními.
Pět spisovatelů, které máš rád:
Kromě čísla 1 na pořadí nezáleží:
1. William Shakespeare
2. Anton Chekhov
3. Emily Dickinson
4. Jane Austen
5. Haruki Murakami
