Interview s učitelkou: Joyce McCusker
Jak ses poprvé setkala s Montessori vzděláváním? Co tě vedlo k tomu, že jsi se rozhodla absolvovat Montessori trénink?
Když se mi narodila první dcera, potkala jsem ženu jménem Cathy, která byla vedoucí La Leche League a učitelkou Montessori mateřské školy. Začala jsem se o Montessori metodu výuky zajímat, číst o ní knihy a dávalo mi to velký smysl. Také jsem se naučila vyrábět některé Montessori materiály. Těmito metodami jsem učila obě své dcery nejprve doma, později jsem je přihlásila do Montessori základní školy.
Když byla moje dcera Kaitlin v první třídě, přihlásila jsem se jako dobrovolník. Její učitelka nejprve váhala, protože děti na základní škole se potřebují učit nezávislosti a trávit čas bez rodičů, aby se mohly soustředit na vztahy se svými vrstevníky. Moje interakce s dětmi však udělala na učitelku takový dojem, že mi nakonec nabídla práci třídního asistenta, a to mě později navedlo k tomu, že jsem absolvovala Montessori trénink pro první a druhý stupeň základní školy.
Než ses stala Montessori učitelkou, studovala jsi historii a politologii na Duke University. Má to na tvou práci s Montessori nějaký vliv? Například na tvé představy o vzdělávání a výuce?
Když jsem nastoupila na Duke University, měla jsem (naivní) ambice stát se političkou, abych pracovala na tom, udělat život pro lidi lepší a férovější. Od této ambice jsem upustila, když jsem zjistila, že na svět politiky nemám povahu, universitu jsem ale dokončila.
Po celý svůj život jsem pokračovala ve čtení historických knih s různými tématy. Myslím, že to ze mě dělá lepšího učitele. Můžu díky tomu se svými studenty sdílet spoustu informací a pomoci jim pochopit, že jako lidé se máme ještě hodně co učit. Doufám, že své studenty inspiruji, aby se stali dospělými, kteří chtějí přispět k tomuto poznání svým vlastním výzkumem.
Strávila jsi rok studiem v Číně, jaké největší lekce jsi si z té doby odnesla?
Myslím, že nejdůležitější lekcí, kterou jsem si odnesla ze svého života v Hongkongu, který byl v té době ještě britskou kolonií bylo, že lidé na celém světě jsou v podstatě stejní. Mají stejné potřeby a touhy. Nezáleží na tom, jakým jazykem mluví, jaké jídlo jedí nebo jaké náboženství vyznávají. Většina lidí tvrdě pracuje na tom, aby v rámci možností, které mají, prožili svůj život co nejlépe.
V čem, na základě svých zkušeností, spatřuješ největší výhody Montessori školy, zejména ve srovnání s tradičními vzdělávacími modely?
Myslím, že studenti navštěvující programy Montessori základní školy mají dvě velké výhody. Díky možnosti objevovat své vlastní procesy učení jsou studenti schopni být v životě úspěšnější. Je to proto, že pracují na pevných základech sebepoznání. Mezi studenty a jejich učiteli vzniká důvěra, která tvoří základ, na kterém se studenti učí obhajovat sami sebe a rozumět možnostem, které mají.
Cítíš rozdíl ve vzdělávání v roce 2000, kdy jsi začínala učit, a v dnešní době?
Ano, myslím si, že používání elektronických zařízení obecně změnilo způsob, jakým lidé ve světě komunikují, a to změnilo i to, jak a co učíme. Například, když jsem začínala učit, moji studenti byli opravdu nadšení, když jsme se učili o penězích. Nyní, protože většina dospělých využívá elektronické transakce, jen málo dětí vidí kolem sebe používat hotovost. Mají menší respekt a jsou méně zvědaví, jak peníze fungují a co se s nimi dá dělat.
Další změnou, která nastala v důsledku používání elektronických zařízení, je podle mého názoru to, že děti mají méně času na vymýšlení her a na výzkumné hry, což má dopad na rozvoj jejich představivosti.
To znamená, že počítače a přístup k internetu mi umožňuje poskytovat studentům informace a zdroje, které by jinak bylo obtížné nebo nemožné poskytnout. Někteří učitelé Montessori tvrdí, že když Maria Montessori nezahrnula používání počítačů do osnov pro základní školy, neměli bychom to učit. Jiní, včetně mě, si myslí, že záměr Montessori byl poskytnout studentům nástroje, které potřebují k tomu, aby byli úspěšní dospělí ve světě, ve kterém žijí, a to vyžaduje, abychom zahrnuli používání počítačů ve třídách.
Ty máš diplom AMS I a II pro základní školu, co máš na dětech ve věku od 6 do 12 let nejraději?
Na výuce žáků základní školy mám nejraději společné konverzace. Baví mě s nimi sdílet své znalosti a ráda poslouchám jejich nápady a objevy. Mám pocit, že každý školní rok je takový celoroční rozhovor s jednou konkrétní skupinou studentů.
Máš dvě dospělé dcery. Jakou radu dáváš rodičům nejraději?
Opravdu nerada dávám rady, myslím si, že to pak vypadá, že mám na všechno odpověď. Mohu jen sdílet, co se mi osvědčilo s mými dětmi. To je, že si myslím, že to nejdůležitější, co mohou rodiče pro své děti udělat, je dát jim najevo, že je milují a podporují a že jsou vždy na jejich straně, i když se to tak dítěti zrovna nezdá. To může být obzvláště náročné při výchově teenagerů, kteří si myslí, že jsou dospělí, ale ještě nemají potřebné zkušenosti nebo znalosti.
Kdo nebo co tě nejvíce ovlivňuje?
Velký vliv na mě měla moje matka. Když jsem byla dítě, myslela jsem si, že je dokonalá. Než se vdala a měla rodinu, byla zdravotní sestrou, takže věděla, jak zahojit všechny rány, fyzické i emocionální. Nebo se mi to v tu chvíli alespoň tak zdálo. Myslela jsem si, že je to přirozená vlastnost všech matek. Když jsem se stala dospělou, viděla jsem u své matky i nedostatky a to mi pomohlo se sama rozhodovat o tom, jak vychovávat své vlastní děti, ne ji jen napodobovat.
Jak vypadá tvůj život mimo IMSP?
Vždycky jsem ráda cestovala a objevovala svět. Když jsem byla dítě, jezdila jsem s rodiči kempovat do národních parků, projížděli jsme divokými oblastmi a prozkoumávali národní památky po celé zemi. Do doby než jsem končila střední školu, jsem navštívila 43 z 50 států a Mexiko. V cestování pokračuji i s Gregem a stále mě baví. Necestujeme jako typičtí turisté, ale zajímá nás historie a geografie míst, která navštěvujeme.
Jak by ses popsala v deseti vteřinách?
Jsem zvědavý člověk, který rád čte o mnoha různých tématech. Jsem pracovitá a nezávislá. Ráda učím a jsem vděčná, že mohu učit v Praze!
Jaké je tvé životní moto nebo citát, který máš ráda?
Není to přímo moto, ale myslím, že mou životní lekcí je učit se trpělivosti.
5 oblíbených míst, které jsi navštívila:
Cape Cod v Massachusetts, Yellowstonský národní park, Outer Banks v Severní Karolíně, Concord/Lexington v Massachusetts
a Appalačská stezka.
5 míst, na které se chceš podívat, až skončí pandemie:
Za mými rodiči a dětmi, do Skotska, Irska, Paříže a Karlových Varů (a mnoho dalších míst v ČR, na kterých jsem ještě nebyla)
Chcete se dozvědět více? Přečtěte si náš další článek:
