Interview s učiteli: Lisa de Silva

Liso, ty jsi z Perthu. Jak jsi se dostala do Prahy?

Byla to náhoda! Chystali jsme se s manželem na líbánky do Itálie a hledali jsme kurz italštiny, místo toho jsme narazily na kurz TEFL (“Teaching English as a Foreign Language”) v Praze a rozhodli jsme se pro něco jiného. Tak jsme přidali k našim líbánkám ještě 4 týdny kurzu. Jakmile jsme ale přijeli do Prahy, město jsme si zamilovali a rozhodli jsme se tu zůstat. Vrátili jsme se do Perthu dokončit pár věcí, sbalit se, a za devět měsíců jsme bydleli v Praze.

Co máš na životě v Praze nejraději?

Prostředí je tu úplně jiné než v Austrálii – příroda a zvířata, já jsem si to naprosto zamilovala – je to úplný opak australské buše. Na českou kulturu jsem si musela trošku zvykat, zejména na to, jak jsou češi přímí. Zažila jsem také hodně otevřených lidí, zeména v komunitě expatů.  

V Austrálii jsi dokončila kurz práce s handicapovanými dětmi. Zajímalo tě vzdělávání odjakživa?

Když jsem byla mladá, neměla jsem úplně jasnou představu, co bych chtěla dělat. Věděla jsem ale, že bych ráda pomáhala ostatním, to bylo v pozadí mých rozhodnutí. Když jsem se stala učitelkou, bylo to pro mě docela náročné, ale líbila se mi práce s dětmi. Tento kurz speciálního vzdělávání, který jsem našla, byl náročný, ale zároveň velmi naplňující, a naučil mě opravdu hodně o vzdělávání a rozvoji v dětství. Velmi ráda jsem s úžasem pozorovala, jak se děti soustředí a rozvíjejí se.

Když jsem později přišla do Montessori prostředí, hodně věcí bylo podobných, především v základních věcech, jako je senzorické učení.

Jak si se rozhodla stát Montessori učitelkou?

Já jsem původně pracovala v družině, což pro mě byl zajímavý zážitek, odtud jsem se posunula do role asistentky učitele. Postupně jsem se učila porozumět více a více Montessori filozofii, viděla jsem vliv pozorování, byla jsem u toho, jak učitelé k dětem přistupovali a komunikovali s nimi. Toto soustředění na jednotlivé děti, individuální přístup k jejich rozvoji, pozorování jak vést děti, když zpracovávají nějaké emoce a řeší konflikty, to vše mě velmi inspirovalo. A pak, když jsem viděla, jak fungují Montessori materiály, nemohla jsem se rozhodnout jinak, to je prostě úžasné. 

Když jsi vyrůstala, zažila jsi klasické australské školství. Co bys řekla, že jsou největší rozdíly mezi tím, co jsi zažila a Montessori?

Je to hlavně celostní přístup k dítěti jako osobnosti, ten způsob, jakým chceme, aby z dětí vyrostly sociálně citlivé, expresivní, emočně stabilní osobnosti. V Montessori se děti vedou samy, my jim jen dáváme návrhy, jak se rozvíjet. Co jsem zažila já nebylo přizpůsobené jednotlivým dětem a bylo zaměřené pouze na akademické dovednosti. Viděla jsem spoustu spolužáků, kteří se ztráceli pozadu nebo byli naopak napřed, v obou případech se nudili a demotivovalo je to.

Co máš nejraději na výuce dětí ve věku mateřské školy?

Mám ráda způsob, jakým s dětmi pracujeme a vytváříme jejich zkušenosti, od konkrétních po ty abstraktní. Například nedávno jsme se učili o životním cyklu motýla. Pozorovali jsme ho a potom děti vytvářely jejich vlastní projekty na téma životního cyklu. Mohli jsme pozorovat, jak postupně vnímají obecněji tu zkušenost. Také velmi ráda pracuji s osnovami tzv. výchovy k míru, dáváme dětem příležitost se jeden k druhému chovat s úctou a podporovat se vzájemně. A také se mi líbí aspekt "všímavosti" na mírové výchově a lekcích praktického života.

Co jsi se ty sama naučila během doby, co žiješ v cizí zemi?

Od té doby, kdy jsem se sem přestěhovala jsem se hodně změnila. Získala jsem hodně trpělivosti, a nezávislosti, hlavně finanční. Přijít do cizí země s jinou strukturou nákladů na živobytí byla zpočátku výzva, takže jsme se s manželem naučili hodně.

Měla si čas cestovat od té doby, co jsi se přestěhovala do Prahy? Je něco, co se ti na cestách opravdu hodně líbilo?

Ano, měla! Mezi má oblíbená místa patří jezero Como v Itálii, to semi líbilo moc, pozorovat slunce nad hladinou. Také jsme byli na víkend ve Varšavě, tam se mi líbily zejména krásné zahrady, umělecké výstavy a muzea. 

Jak by ses popsala v deseti sekundách?

Jsem z věcí okolo mě nadšená a jsem pozitivní. 

Jaké je tvé životní moto nebo oblíbený citát?

„Pokud děláš to, co tě baví, nebudeš ani jeden den v životě pracovat”

„Buď milý, nikdy nevíš, co lidé, se kterými mluvíš, právě prožívají”

PŘEČTĚTE SI VÍCE O OSNOVÁCH MATEŘSKÉ ŠKOLY IMSP