O metodě Montessori

Metoda Montessori je způsob vzdělávání dětí založený na výzkumu a zkušenostech italské lékařky a pedagožky Marie MONTESSORI (1870-1952). Vychází v podstatě z objevu takzvané „normální dětské přirozenosti“, který doktorka Montessori učinila v roce 1907. Došlo k němu při pozorování malých dětí, které se mohly svobodně pohybovat v určitém prostředí.

Na základě těchto pozorování se rozhodla vytvořit prostředí s materiály navrženými tak, aby si děti výukové aktivity mohly řídit samy. Samotná metoda si klade za cíl využít tohoto experimentálního pozorování dětí, nastolit jejich přirozený způsob bytí a podporovat jej. 

Při uplatňování této metody musí učitel předpokládat, že v sobě dítě má jakési přirozené vnitřní vedení pro svůj vlastní dokonalý osobní rozvoj, který si řídí samo. Pozorovací role učitele někdy zahrnuje experimentální interakce s dětmi, běžně označované jako vyučování, při kterých má za úkol vyřešit nevhodné chování, nebo ukázat, jak používat různé materiály, pomocí kterých se děti mají učit samy a které mají volně k dispozici.